Slavonický pátek

Moje milé motalinky, za obrovské spolupráce jsme vytvořily pro všechny, které se účastnily, ale i pro ty ostatní takové malé shrnutí a připomenutí událostí, které se odehrály o dušičkovém víkendu v jedné moc pěkné obci zvané Slavonice. Tyto zážitky a události vám budu dávkovat po malých dávkách. Takže klapka a jedem 
Tentokrát to nebyly Zlaté ručičky české, co dělají věcičky hezké, ale Řemeslné sympozium (ŘEMSSLAV).

Celá akcička, nebo lépe řečeno akce, začínala v pátek 30.10. Zatímco někteří z nás byli teprve na cestě, šikulenky nejen ze Znojemska dorazily už v sedm hodin ráno a trpělivě čekaly na Slávku, která měla celou akci spolu s manželem pevně pod palcem, ostatně musím pochválit, jsou výbornými organizátory!!!

Oficiální program v podobě tvořivých kurzů zahájilo o půl deváté pletení z papíru pro začátečníky. Krásné prostory hotelu Arkáda nám umožňovaly bydlení a tvoření pod jednou střechou a tak bylo krásné přijet mezi tolik tvořilek a hned ve dveřích potkat plno nových i dávno známých tváří.

Já osobně jsem hned ve dveřích dostala hubana a před hotelem ještě u auta na mě skočila Fišarka, no ostatně uhodnete, kdo si dovezl největší svačinu, kterou musela Slávka přidržovat?? No jo právě naše věčně vysmátá Fišarka, která, jak jsem zjistila po třech dnech s ní na pokoji nemá vůbec nikde tlačítko off a vypíná se jen na spaní!!

Při oficiálním zahájení, které si vzala na starost Slávka - také jak jinak - nám byl představen záměr celé akce, a to: ucházet se o český rekord zapsaný do knihy rekordů. Další fotka napoví, jak velký byl zájem o to podílet se na jeho tvoření. O celém záměru vědělo dopředu jen pár přijíždějících motalinek. Byly to Méďa, Fišarka, Janavobo a Ajajaj no a samozřejmě organizátoři. Tato parta se hned ve dvě hodiny vrhla na tvoření rekordu, kterým měl být obří adventní věnec tvořený především z papírových ruliček…

Během celého dopoledne probíhalo také tkaní s naší známou paní lektorkou Janičkou.

A zároveň s lekcemi tkaní probíhalo i pergamano, které měla pod palcem Fišarka, zrovna jsem seděla u tkacího stavu a vím, že to holkám moc šlo, no jo jsou to prostě šikuleny ;-) a v životě bych nevěřila jak do ticha zní propíchávání papíru jehličkama 

Po počátečních přípravách, které provázely narození našeho veledíla, jsme úspěšně začaly tvořit. Na začátku každého takového projektu musí být nákres a ten nám nakreslila Fišarka a do krásných barev vybarvila její dcerka Barunka, které je teprve pět a půl roku (no Fišarka má tu šikovnost asi po ní ).

Formou nám byla trubka od koberce v průměru cca 12cm. Věnec byl v plánu jeden a co největší. Jak to ale dopadlo už dnes všichni víme, byl veliký a byly dva!!!!
Věnec začala plést Janavobo se svojí vychytávkou, uchytila si ruličky provázkem. Pak už se střídalo několik šikovných motalinek v prvním patře hotelu kde se rekord tvořil a pletlo se a pletlo a pletlo.

Mezitím byl dole v hotelu program v plném proudu. Přijely nás pozdravit i tetičky a sousedi z obce baráčníků s jihočeskou písničkou z Pištína u Českých Budějovic. Krásné okrojované dámy zazpívaly a pobavily celou společnost a našeho vzácného hosta…

…tímto hostem byla paní poslankyně Mgr. Vlasta Bohdalová. Naše Irenka učila paní poslankyni ruličkovat a moc jim to šlo …No i paní poslankyni by slušelo plést košíčky . Byla to totiž úplně normální ženská a myslím, že při pohledu na nás jí musely taky svrbět prstíky.

Kolem 17. hodiny nastal čas na další bod programu a tím byla účast na výstavě s názvem: „90let volebního práva žen“, která se konala zároveň v České republice a v Rakousku a naši organizátoři, manželé Benešovi, byli zároveň organizátory této výstavy na území České republiky. Na naše motalinky zde čekala mimo jiné sluchátka s překladem projevů předních představitelů rakouských měst a obcí no a jak jim to slušelo, to musíte posoudit sami, pokud je ovšem poznáte. Na pódiu se objevili i organizátoři z České republiky manželé Benešovi 

No a než se nám ti naši cestovatelé vrátili, probíhalo malování na hedvábí s lektorkou paní Janičkou Školaudyovou. Na fotce je Adam, moc šikovnej a tvořivej klučina a taky Můza s hotovým dílkem.

Také byla hotová veliká melírovaná roura. To jsme ještě nevěděly, že je to vlastně spodní věnec. Vydatně se na jeho dokončení podílela celá řada motalinek, ale v pátek večer to odneslo rameno Ajajaj, Ali měla bolavá záda a parádní občerstvení v podobě orgasmu, myslím tím zákusek, který nám donesla na rozproudění energie… Andy bolely ruce z toho jak zastrkávala ruličky a byla tam s námi pozdě do večera i přesto, že vstávala ve čtyři hodiny ráno a Janěvobo a Méďovi se muselo o pletení i zdát. Technika pletení byla jednoduchá… S metr dlouhým a tlustým hadem se nedalo točit, takže jedna ho držela na místě, další dvě šikuleny na každé straně napojovaly ruličky a další dvě pletly každá do poloviny… Pletení rychle přibývalo a tak nám ani nepřipadlo, že už je toho dva a půl metru. Hotová roura se uklidila pod stůl ze strachu, aby na ni nikdo nestoupl a šlo se konečně dolů, pořádně pokecat .

Jakmile dorazili ostatní z ciziny, konala se expedice „Roura“. Jelikož se po poradě zdála roura malá, usneslo se, že je třeba ještě jedna, no ale to už je jiná pohádka.
O další rouře, o tom proč Méďa dostala malé pivo, kolik bylo zapotřebí nervů, ošetření spálenin a jak dlouho se rodil náš rekord si přečtěte zase příště. Máte se na co těšit ;-)