Slavonická neděle

Neděle. Pro někoho den kdy se prostě nedělá, pro nás ve Slavonicích den plný očekávání jak dopadne zápis do Knihy českých rekordů, poslední tvoření a také to strašné loučení…

Čekalo nás také přestěhování adepta na rekord před hotel. Stál hrdě na náměstí a byl modelka, jak se patří, nechal se fotit ze všech stran a vůbec mu to nevadilo…

Pak už přijel pan Miroslav Marek z agentury Dobrý den. Tato agentura má v České republice pod palcem všechny rekordy a kuriozity a nejen to, ostatně pro zájemce přidávám www.dobryden.cz. To kdyby se vám někomu zachtělo rekordu tak ať víte kam se obracet… chi chi (nefungují Smajlíci tak alespoň tak si pomůžu)
Jakmile bylo naše papírové mimino, jak jsme si ho pracovně někteří, nebo spíš některé z nás nazvaly, vystaveno dennímu svitu začala jeho kariéra. Začalo se sjíždět plno novinářů mimo jiné z Mladé fronty dnes, Jindřichohradecký deník a také kamera se tam občas zableskla. Tohle ráno byl pro nás ale nejdůležitější pan Marek, protože právě on nám přeměřil naše papírové mimčo a to za pomoci Fišarky, která by mu mohla z fleku dělat asistentku!!!

Aby to nevypadalo všechno tak perfektně, tak musím napsat, že se nám v průběhu toho všeho šumu rozbila jedna „nehořlavá podložka“ pod svíčkou, která tam prostě nesměla chybět. Mě můžete věřit, něco málo o tom vím. Chich. Naštěstí, náš bdělý tým měl po ruce i tavnou pistolku a tak to bylo hned zase v pořádku. I když byla pořádná zima, chtěli jsme všichni vidět co se venku děje s naším dílkem a museli jsme být u toho. Já jsem byla hrdinka a vyšla jsem si jen v krátkém rukávu. Jenže jsem daleko nedošla, zastavil mě Jarda, tehdy jsem ještě nevěděla, kdo mi to půjčuje tu bundu, ale dnes už vím, že to byl a snad i na jaře bude, lektor pletení z proutí. Taky nakukoval na naše stránky a dnes už je hrdým členem. Patří k nám, protože proutí a papír mají hodně společného, jen nás teda míň bolí ruce… Hold ruličky jsou ruličky!!

Po přeměření se stalo skutečností to, oč nám po celou dobu našeho tvoření, což bylo cca. 19, 5 hodin, šlo. Byl z něj rekordman!!! Zúčastněné motalinky!!! Jaký je to pocit, vědět, že jsme dokázaly něco takového?

Teď trocha teorie a čísel, aby bylo jasné nám všem, kolik toho ten obr věnec spolykal. Spodní věnec o průměru 95cm, horní, menší věnec o průměru 82cm. Celý věnec byl ozdoben dvanácti vánočními hvězdami, třicetipěti zvonky, čtyřmi svícemi i s „plamenem“, ty byly vysoké třicet centimetrů a třiceti šesti větvičkami. Všechno z papíru, taky jak jinak. Chich. Dále bylo zapotřebí 4, 5litru mořidel, 20 metrů drátu, 1, 25 kg Herkulesu, 2kg laku, 42 metrů stuh, 12 náplní do naší oblíbené a ničím nenahraditelné tavky. Chich. Kdybychom spojili všech 3494 ruliček, které byly tak zhruba použity na výrobu celého mimča tak by nám to hodilo délku cca 1747 metrů. Uff teda, až když jsem to sem napsala tak si uvědomuju, kolik nám to dalo práce… ale parádně odměněné!!!
Jakmile bylo doměřeno a my jsme si zahrály na modelky kolem REKORDMANA, začalo se tvořit kolečko kolem věnce a zpívalo se. A co jiného zpívat u adventního věnce, než koledy.

Začala nám být trochu zima a tak jsme se opět rády vrátily do tepla a pohodlíčka hotelu. Mělo to hlavně jeden veliký důvod… Věnec se měl naložit do osobního auta, lépe řečeno do jeho kufru a vezl se do Pelhřimova. Tam bude bydlet a my jsme si nakonec zapomněly rozdělit služby. Služby na půlroční oprašovací návštěvy Pelhřimova, abychom mohly za tím naším drobečkem. Nevím jak vy, ale já tam určitě zajedu, alespoň na jaře určitě. Všechno dobře dopadlo a při nakládce NIC neodpadlo.

Pan prezident agentury s námi ještě poseděl, domluvil se s naším dokumentaristou Bořkem alias Honzou na spolupráci, jakmile to vše zpracuje, pošle mu DVD. Honza bude mít plné ruce práce, chystá totiž na nás překvapení, ale určitě vám všem o tom rád poví sám, až bude správná konstelace…Od Jany Vobo dostal pan Marek vlastnoručně vyrobenou ošatku a poté se s námi rozloučil a my jsme přistoupily k dalšímu programu.
Tímto programem bylo pletení z proutí s lektorem Jardou. Já jsem sice nebyla v kurzu na pletení košíku, ale naučila jsem se v listopadu plést pomlázku z osmnácti proutků… Ne že bych chtěla nějak machrovat, ale myslím, že jsem byla jediná, kdo toto v listopadu dělá. Chich. Holky v čele s Adamem se v kurzu učily plést košíčky na vyplétané nebo pevné dno. Je to pořádná makačka na ruce vám povím. Největším důkazem toho jak je důležité, že máme ruličky, byla Ali. Jarda jí totiž rozšlapal košíček a k tomu si holky naše šikovný zazpívaly něco v tom smyslu jako že“ „ šla Alinka do zelí……… přišel za ní Jareček rozšlapal jí košíček…“

Pak už holky bojovaly statečně, ale největší bojovnicí byla Semi, tak dlouho pletla a zároveň stíhala vlak domů, až se jí podařilo z Jardy vymámit i ucho košíčku, aby mohla všem v Blansku vytřít zrak! Vlak nakonec nestihla, ale domů se dostala.
A když už jsem u těch střípků ze zákulisí tak přidám další, které mají tak rádi hlavně bulvární plátky. Chich. Holky a kluci, snad se na mě nebudete zlobit, vy, kteří se tu najdete… Vy, o kterých nenapíšu, si z toho nic nedělejte, napište mi klidně pod příspěvek do diskuze, ráda se ještě něco dozvím…

Asi nejvíc mi vyrazila dech v souvislosti s pletením z papíru naše Miluška. Nejen, že plete krásná dílka a ruličky motá z pokladní pásky. Má alergii na papírový prach!!! A ani tento problém jí nezabránil přijet za námi na víkend a motat a motat.
Nejpilnějším ÚČASTNÍKEM zájezdu byl Adam, byl snad na všech kurzech, nebo mne se to alespoň zdálo a šlo mu snad úplně všechno, dokonce na enkaustice pro pokročilé namaloval žehličkou autíčko!!!!

Irenka, asi jako jediná v ČR naučila ruličkovat poslankyni.
Mariek nám navrhla jmenovku ve tvaru kytičky, moc fajn nápad, já ho teda moc neposlechla, ale kytička tam byla…
Janavobo se musela kvůli nám přeorientovat z leváka na praváka, protože nám pravákům prostě nešlo plést věnec na druhou stranu, díky.
Ajajaj statečně bojovala a snášela smrádek z laku, kterým se lakoval věnec u nich na pokoji. A taky měla výborné perníčky a pár jich mělo i tvar medvídka, hádejte proč. Chich
Hedvika, naše lektorka pletení ze slámy se až v neděli přiznala, že měla v sobotu narozeniny. Místo oslavy s námi byla až do jedné ráno a spolupracovala na věnci.
Fišarka je nejen super lektorka pergamana a super rychlá lektorka iris foldingu, ale také moc šikovná pletařka, ochotná učit copánkovou uzavírku i ve dvě hodiny ráno. Myslím, že kdybych ji jako její spolubydlící vzbudila v noci tak mi řekne jak se co plete, prostě tím žije…

Na všechno a na všechny budeme vzpomínat ještě asi hodně dlouho. Jsem ráda, že jsem mohla poznat tak báječné, tvořivé lidičky ze všech koutů republiky a budu se hodně těšit na jarní setkání, no vlastně, já se těším už teď.

Na závěr bych chtěla MOC poděkovat Slávce a jejímu manželovi Jirkovi. Jsou to dva úžasní človíčkové, kteří nám už podruhé umožnili se setkat a podniknout tolik úžasných akcí a poznat lidi, které bychom normálně poznat nemohli.
Podzimní setkání bylo zajímavé nejen programem, ale také lidmi, kteří se tu sešli. Byla to bezvadná parta, kterou spojil nejen výkon v podobě rekordu, ale hlavně společný zájem, kterým je pletení z papíru. Věřím, že si tento koníček oblíbí ještě hodně dalších šikovných motalinek, které jsou pro nás služebně starší novou inspirací, a že se budeme stále potkávat na podobně vydařených akcích.
Děkuji Slávce a Fišarce také za to, že mi pomohly sestavit fotoreportáž a mluvnicky mi napověděly čárky a češtinu… Chich, jen občas je češtin můj kobyl….
Přeji vám všem, kteří čtete tyto řádky hodně dalších povedených dílek a to nejen z papíru.
Méďa